Ju jutsu je styl bojového umění beze zbraně. Díky propracovaným technikám a pravidelnému tréninku je Ju jutsu vhodné jako sebeobrana. Obsahuje obranu proti útoku a využívá zákonitosti páky a anatomických znalostí na slabých místech lidského těla.
Historie Ju jutsu
Ju jutsu, japonský systém sebeobrany s bohatou tradicí, vznikl z obranných praktik, které byly součástí běžné bojové techniky samurajů, k nímž se uchyloval neozbrojený válečník. Předchůdci umění sebeobrany existovali již ve feudálním Japonsku. Název Ju jutsu je v literatuře zmiňován od éry rodu Tokugawů.
Roku 1650 přišel do Japonska Číňan Čchen Jüan-pin a vyučoval v Owari umění sebeobrany, které bylo velmi podobné pozdějšímu Ju jutsu. Japonský lékař Jošitoki se v číně naučil umění souboje beze zbraně, které k účinnému provádění technik vyžadovalo značnou tělesnou sílu. Po svém návratu do Japonska pozoroval jednoho zimního dne při hustém sněžení třešeň a vrbu. Zatímco se nepoddajné větve třešně zlomily, vrba své větve pod tíhou pružně ohnula a zůstala nepoškozená. Na základě svého pozorování přišel Jošitoki na myšlenku vyvinout bojový systém, při kterém by slabší zvítězil ustupováním – podle příkladu vrby. Záhy se odebral do chrámu Tennango v Cukuši, kde na základě znalostí anatomie vyvinul 103 chvaty pro sebeobranu. Svůj systém nazval Jošin ryu. Základem jeho učení byl princip: “Ustupovat za účelem vítězství“.
Japonská sebeobrana se ve 20. století stala po celém světě známou pod názvem Ju jutsu.